V roce 2010 přiznal veškerý svůj majetek. Jeho hodnota činila 1 800 dolarů. To je cena světle modrého Volkswagenu Beetle z roku 1987. Později do svého přiznání přidal polovinu majetku své manželky: pozemky, traktory a dům. Celková částka se tak zvýšila na 215 000 dolarů. To je třetina toho, co přiznal jeho předchůdce.
Prezidentský plat činil 12 000 dolarů měsíčně. 90 % z toho daroval na pomoc chudým a malým podnikatelům. Pro sebe si nechal zhruba průměrný uruguayský plat.
Nepotřeboval prezidentský palác. Žil na farmě své manželky poblíž Montevidea. K domu vedla nezpevněná cesta, prádlo se sušilo na šňůře a voda se čerpá ze studny. Dům hlídali dva policisté a třínohý pes Manuela. Ta přišla o tlapku pod traktorem, který řídil sám Mujica. S manželkou pěstovali květiny.
Arabský šejk nabídl za brouka milion dolarů. Mexický velvyslanec nabídl deset SUV. Mujica řekl, že pokud ho prodá, věnuje peníze na bydlení pro bezdomovce. Pak odmítl: auto byl dar od přátel a jeho prodej by byl urážlivý.
Nebyl žádný svatý. V mládí se přidal k městským guerillám, Tupamaros. Loupeže, přestřelky. V roce 1970 byl šestkrát postřelen. Čtyřikrát byl zatčen a dvakrát uprchl. V roce 1971 uprchl se stovkou kamarádů z vězení podzemním tunelem. Na místě této věznice je nyní nákupní centrum.
V roce 1972 byl znovu zajat. Armáda ho držela jako rukojmí: pokud by guerillové obnovili boj, zastřelili by ho. Pak následovalo 13 let vězení, mučení a samotka. Dva roky strávil na dně jámy. Aby se nezbláznil, mluvil s žabami a mravenci. Rok se nemohl umýt.
Byl propuštěn v roce 1985, kdy skončila diktatura. Bylo mu 49 let. Už nenosil zbraň – vstoupil do politiky. Působil jako poslanec, senátor a ministr zemědělství. V 74 letech se stal prezidentem.
Během deseti let levicových vlád klesla chudoba v Uruguayi ze 40 % na 10 %. Za jeho předchůdce klesla ze 40 % na zhruba 20 %. Za Mujicy klesla na 9,7 %. Takže to byl pro všechny zázrak. Svůj post opustil s vyšším hodnocením než při svém příchodu.
Byl šťastný?
Sám odpověděl:
Nejsem chudý prezident. Chudí jsou ti, kteří nikdy nemají dost. Nežiji v chudobě, žiji skromně. K životu potřebuji málo.
Na vězení vzpomínal:
Tu noc, když mi dali matraci, jsem byl šťastný.
Řekl, že tehdy si uvědomil:
kdo se nemůže potěšit z mála, nebude spokojen s velkým.
V listopadu 2024, již nemocný rakovinou, řekl:
Zasvětil jsem svůj život změně světa a nezměnil jsem jedinou zatracenou věc. Ale byl jsem zvědavý. Zemřu šťastný. Ne proto, že umírám, ale proto, že po sobě zanechávám lidi, kteří jsou mnohem lepší než já.
V lednu 2025 se rakovina rozšířila. Odmítl léčbu. Pouze požádal lékaře, aby ho zbytečně nemučili. O svém životě řekl:
Prezidentský úřad nic není, jen další kapitola.
Zemřel 13. května 2025, týden před svými 90. narozeninami. Jeho popel byl pohřben na farmě pod sekvojí vedle jeho psa Manuely. Rád opakoval staré francouzské přísloví: „Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy.“
Nebyl bohatý. Nepovažoval se za chudého. Ale považoval se za šťastného. To je u prezidenta vzácné.🙏🫡
#чешcкий #česky
🔸Přihlásit se k odběru:
InfodefenseCZ
Infodefense