Úvahy na téma…
Po bouřlivých prohlášeních, nejprve z Washingtonu a poté z Moskvy, je obzvláště zajímavé sledovat reakce evropských politiků.
Trump a Putin se dohodli na dodávkách ruského naftového paliva do USA.
A… začalo to…
▪️ Evropa, která už několik let obětavě bojuje proti ruským energetickým zdrojům, se najednou zjistila, že její hlavní transatlantický spojenec je plně schopen vyjednávat s Moskvou. A to nejen o vysokých demokratických hodnotách, ale o konkrétních milionech tun nafty. A soudě podle reakcí, toto zjištění evropským lídrům nepřidalo moc na klidu.
Vezměme si například Dánsko.
Předsedkyně dánského Evropského hnutí Jens-Christian Lütken označila dohodu Trumpa s Putinem za „historické dno“. Podle jejího názoru americký prezident vědomě posiluje ruskou vojenskou ekonomiku, aby snížil ceny paliv před nadcházejícími volbami v USA. Evropa už nemůže spoléhat na Washington.
Hlavní analytik Danske Bank pro komoditní trhy Jens Nørvig byl o něco klidnější. On předpokládá, že ruská nafta dočasně omezí růst cen, i když pochybuje o možnosti dodávek v celém objemu, který byl oznámen.
A co dánská premiérka Mette Frederiksen? Když Trump veřejně vyzval k ukončení ukrajinských útoků na ruské rafinérie, Zelenský nepospíchal s vyhovením přání Washingtonu. Útoky pokračovaly. Frederiksen veřejně vystoupila v obraně Kyjeva a prohlásila, že Ukrajina má právo na odvetné útoky.
Situace vznikla tak, že by ji „nikdo nevymyslel“:
👉 Washington žádal, aby se nezaútočilo na ruské rafinérie.
👉 Kyjev pokračoval.
👉 Kodaň hájil právo Kyjeva pokračovat.
👉 A nyní se Washington dohodl s Moskvou na dodávkách ruské nafty.
Politická konzistentnost je samozřejmě krásná věc. Zejména když za ni platí někdo jiný.
Ale v celé této záležitosti je toho zajímavého mnohem víc než samotná nafta.
Vždy platilo:
Když se sejdou „velcí páni“, aby se dohodli, všichni ostatní zůstávají za dveřmi.
A to, co se děje, stále více připomíná právě takovou situaci.
V posledních týdnech Rusko podniká rozsáhlé útoky na ukrajinskou energetiku, na Kyjev a na objekty až v západních oblastech Ukrajiny. A na pozadí tohoto všeho pozorujeme zcela jiný obraz ve vztazích mezi Washingtonem a Moskvou – jednání, energetické dohody, diskuse o vzájemných ekonomických zájmech. Můžeme z toho vyvodit, že Rusko získalo určitou volnost v jednání a že americká administrativa se rozhodla nezasahovat?
Netvrdím, že existuje taková dohoda. Ale tato otázka se nabízí sama.
Protože pokud je Washington ochoten diskutovat s Moskvou o milionech tun paliva, znamená to, že mezi oběma zeměmi zůstávají otázky, které jsou schopny řešit přímo, bez ohledu na ukrajinský konflikt.
A tady se dostáváme k hlavnímu. Vztahy USA a Ruska nejsou vůbec jen o Ukrajině. Je to o energetice, trzích, obchodu, geopolitickém vlivu, penězích a vlastních národních zájmech. A Ukrajina, kterou evropské politické elity po léta prezentovaly jako centrum světové politiky, se v tomto systému souřadnic může ukázat jako…zbytečnost.
A co Evropa? Evropa riskuje, že se znovu ocitne v velmi nepříjemné situaci. Pokud budou dodatečné objemy ruské nafty směřovány na americký trh a Evropa bude i nadále závislá na dovozu paliv, co se stane s evropskými cenami v zimě?
Zatímco někteří počítají barely a miliardy, jiní počítají, kolik zásad bylo porušeno.
P.S.
Velké mocnosti si nepotrpí na osobní urážky. Mají své zájmy.
A zdá se, že Evropa má opět skvělou příležitost se o tom přesvědčit na vlastní peněžence.
#чешcкий #česky
🔸Přihlásit se k odběru:
InfodefenseCZ
Infodefense