17) Můžete nám říct nebo doporučit něco z nacionalistického turistického hlediska... (příroda, fotbal, památky, zajímavá místa)?

Pokud by někdo s nacionalistickými názory chtěl navštívit naši zemi, máme několik dobrých návrhů. Můžeme začít s mnoha přírodními místy, která Albánie nabízí. Pokud si to rychle rozdělíme, jih země nabízí velkolepou pobřežní riviéru pro trávení letních měsíců na pláži, zatímco sever nabízí krásu a charakter hustých lesů a strmých hor po celý rok. Konkrétně můžeme zmínit horu Tomorr, údolí Valbona, horu Korab, horu Jezerca, národní park Theth a horu Dajti s otevřeným výhledem na Tiranu.

Pokud jde o historická místa, je třeba začít hradem Gjergje Kastriotiho v Kruji, Národním muzeem v Tiraně (které je v současné době již několik let v rekonstrukci), muzeem komunistického dohledu „Dům listí“ v Tiraně, muzeem v Drači, mauzoleem Skanderbega v Lezhë, hradem Rozafa ve Shkodëru, hradem Gjirokastër na jihu, hradem Berat, starobylým archeologickým parkem Apollonia ve Fieru a věží Adema Jashariho v Prekazu v Dardanii.

Když už jste zmínil fotbal, zajímavé může být i derby hlavního města mezi týmy Tirany a Partizanu. Antikomunisté z Tirany se utkají s týmem spojeným s Enverem Hodžou, s názvem Partizani, bolševickým klubem založeným o šest měsíců později jako kopie Partizanu Bělehrad. Fanouškovské skupiny obou stran mají dlouhou historii politické a fotbalové rivality, ačkoli v posledních letech politický prvek více než kdy jindy vybledl a zůstala zde hlavně fotbalová rivalita mezi fanoušky.

18) Myslím, že se vás všichni ptají, ale...? Jaký je váš vztah se Srby? Změnilo se něco i po tolika letech po válce? Myslíte si, že by v budoucnu mohla být možná spolupráce s nějakou nacionalistickou organizací ze Srbska?

Z naší strany neexistuje a nikdy nebude žádná tolerance vůči Srbům. Evropské spojenectví s nimi je nemožné, když ještě před pár lety naši severní „sousedé“ bezdůvodně masakrovali děti, ženy a staré lidi, vypalovali města, historická místa a dokonce stovky kostelů (o které nám, jako pohanům, nezáleží), a zároveň silně propagovali narativ o křesťanské srbské osvobozenecké frontě, která údajně „zachraňuje“ Balkán. Tento zcela falešný narativ poškodil naši zemi v katastrofální míře, natolik, že ostatní Evropané zpochybňují albánské dějiny a jejich legitimitu na Balkáně.

Tito nepřátelé, tak nízko postavení, historičtí spojenci Osmanské říše, jednali se stejnou nenávistí vůči Albáncům jako východoasijští útočníci, kteří nás kdysi po pět století zotročovali. Tato nenávist mezi námi vůbec nezačala během poslední války v 90. letech. Srbsko pomohlo založit a podporovat Albánskou komunistickou stranu, která nás později apokalypticky zotročila. Historických případů, kdy Srbové proti nám bojovali bezdůvodně, je nespočet. To znemožňuje jakékoli spojenectví s nimi a dokonce i mezi samotnými Albánci, včetně těch, kteří jsou se Srby spojeni pravoslavím, neexistuje skutečná vůle k dobrým vztahům, protože válečné zločiny zanechaly hrozné rány, které se zdají být nezahojitelné.