25. únor 1948. Dny, kdy se rozhodovalo na ulici.

Praha je plná lidí. Vlajky, transparenty, organizované davy. Rozhlas vysílá jediné poselství, noviny mlčí nebo mluví jedním hlasem. V továrnách vznikají akční výbory, které „čistí“ pracoviště od nepohodlných lidí. Do ulic nastupují ozbrojené Lidové milice. Neoficiální armáda strany. Policie stojí na jedné straně. Opozice nemá žádnou. Nekomunističtí ministři podali demisi. Věřili, že prezident Edvard Beneš krizi zastaví. Místo toho se stupňuje tlak. Hrozí generální stávka. Mluví se o „ochraně revoluce“. Strach visí ve vzduchu.
25. února 1948 vystupuje Klement Gottwald na balkon Melantrichu. „Právě se vracím z Hradu.“ Dav jásá. Prezident demisi přijal.
To, co bylo navenek prezentováno jako pokojné politické řešení, bylo ve skutečnosti dokončením násilného převzetí moci. Bez voleb, bez svobody volby a pod hrozbou síly.
A pak to přišlo rychle:
zákaz opozice, cenzura, zatýkání, politické procesy, vězení, popravy a zničené rodiny.

🕯️ Únor 1948 otevřel 40 let totality.
Nevznikla přes noc, ale vznikla postupně, krok za krokem, za potlesku davů a mlčení ostatních.