ZEMŘEL TOMÁŠ PECINA

Uplynulou neděli 23.11.2025 dospěla ke svému konci pestrá životní pouť Tomáše Peciny.

Známý justiční a právní aktivista byl vpravdě universálním géniem. Vystudoval sice teoretickou fyziku, oboru se však profesně nevěnoval. Léta se živil jako překladatel – dokonale ovládal francouzštinu, angličtinu, ruštinu a němčinu. Byl také velmi zdatným latiníkem. Vyznal se v počítačových technologiích, sám si programoval vlastní aplikace a programy. Psal příspěvky a komentáře pro různé platformy, např. Britské listy. Velký respekt budila jeho sečtělost a obrovský přehled v historii a politice – zpaměti citoval významné osobnosti, nebo pasáže z knih. Holdoval lingvistice, francouzské a anglické filologii, přírodním vědám, ale třeba i – zejména starým francouzským – filmům. Ty zahraniční konzumoval zásadně v originále. Rád a dobře fotografoval.

Ze všeho nejvíce se však posledních 20 let věnoval právu, ve kterém exceloval natolik, že ho uznávali i ti, kteří ho neměli zrovna v lásce. Uspěl s více než dvaceti (!) ústavními stížnostmi, což se většině advokátů nepodaří za několik profesních životů, neboť, jak laici neví, 99% ústavních stížností se odmítá. Zákony znal téměř nazpaměť, judikaturu sypal z rukávu.

Jedním z jeho nejvýznamnějších počinů bylo prosazení zveřejnění seznamu soudců a státních zástupců, kteří byli členy KSČ. Neúnavně usiloval o transparentnost soudnictví a svobodu projevu. Poukazoval na nezákonné postupy státu. Na svém blogu o právu – Paragraphos – čtivým a důvtipným způsobem informoval o svých kauzách a komentoval taktéž právní kauzy rezonující ve veřejném prostoru. Četli ho právní teoretici, pedagogové, soudci, státní zástupci, advokáti. Byl autorem aplikace Právnické výpočty, která zdarma poskytovala právníkům užitečné informace.

Desítkám lidí v této zemí nezištně pomáhal v prosazení jejich práv a dosažení skutečné spravedlnosti. Neprávem stíhané dostal z vazby, neprávem trestané z vězení.

Já jsem Tomáše Pecinu poznal někdy v roce 2012. Naše cesty se na dlouhá léta spojily až v roce 2013 , když mě s kolegy začali stíhat pro vydání projevů Adolfa Hitlera. Byl mozkem naší obhajoby, která dospěla k definitivnímu vítězství u Nejvyššího soudu korunovaném úspěšnou ústavní stížností a (teprve před pár dny!) přiznaným odškodněním státu. Významně se podílel i na přípravě obhajoby i v naší aktuální trestní kauze s knihami našeho, nezákonnou represí zničeného nakladatelství guidemedia etc., kde úhelný kámen představuje kniha „Holocaust pod lupou“.

Bohužel se naše cesty těsně před zahájením hlavního líčení rozešly, když Tomáš Pecina z našeho obhajovacího týmu bez plausibilního zdůvodnění vystoupil. Vysvětlilo se to až ex post, kdy vyšlo najevo, že měl v posledních letech přibývající starosti v soukromí.

Byl jsem na něj tehdy naštvaný, ale odpustil mu. Také proto, že jsem mu nesmírně vděčný. Od roku 2015 jsme byli i nad rámec obhajoby v kauze „Projevy“ v intensivním kontaktu: konzultoval jsem s ním překlady, právní otázky, probírali jsme historii, občas si i dlouze zafilosofovali. Mnoho jsem se od něj naučil, významně formoval můj profesní růst. Rád prozradím: Bez něj bych zdaleka nepsal tak, jak dnes píšu; některé „kamasovské“ výrazy, které si mí čtenáři oblíbili, vymyslel nebo pomohl vymyslet právě on.

Tomáši Pecino, děkuji,
odpočívej v pokoji!

(Smuteční obřad a poslední rozloučení se zesnulým se uskuteční v sobotu 29.11. ve 12 hodin v Malé obřadní síni Krematoria Strašnice, adresa:  Vinohradská 2254/218, 100 00 Praha 10 – Vinohrady. Já a mí kolegové tam budeme!)

Foto: Pořad „Máte slovo", Česká televize, 2020