Dnes je to 57 let, co se naděje na svobodnější a otevřenější Československo proměnily v jednu z nejtemnějších kapitol našich moderních dějin. V noci z 20. na 21. srpna 1968 překročila hranice naší země vojska pěti států Varšavské smlouvy – Sovětského svazu, Polska, Maďarska, Bulharska a NDR. Pod záminkou „bratrské pomoci“ se snažila zastavit reformní proces Pražského jara, vedený Alexandrem Dubčekem, který přinášel zrušení cenzury, více svobody slova a naději na „socialismus s lidskou tváří“. Do země vtrhlo přes 200 tisíc vojáků s tisíci tanků a obrněných vozidel. Lidé vyšli do ulic s odvahou, snažili se nenásilně bránit – odstraňovali směrovky, diskutovali s vojáky, tiskli letáky. Přesto si invaze jen do konce roku 1968 vyžádala 137 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných. V následujících letech okupace, která trvala až do roku 1991, zemřelo v důsledku střetů s okupačními silami více než 400 našich spoluobčanů. Po srpnu přišla tvrdá normalizace: návrat cenzury, politické čistky, ztráta zaměstnání pro tisíce lidí, sledování, výslechy a diskriminace. Do exilu odešlo po srpnu přibližně 70 tisíc lidí, do roku 1989 jejich počet vzrostl na 300 tisíc. 21. srpen si dnes připomínáme nejen jako den tragédie, ale i jako důkaz odvahy lidí, kteří i přes beznaděj vzdorovali okupantům. Je to připomínka, že svoboda není samozřejmost a její ztráta může přijít rychleji, než si dokážeme představit. 🕯️

🇨🇿 #Pamatujeme #21srpen #PražskéJaro #NikdyNezapomeneme