Není se čeho obávat

Samozřejmě, není se čeho obávat. Všechno je pod kontrolou, váš stát vás miluje! Stát se o vás postará! Vy mu přece platíte daně, volíte vládu, tak proč se bát! Bijte se v hruď, juchejte a jak Kelti kolem ohně tancujte! Proč se na něco připravovat, proč někam vstupovat, „Seru na to, mám v prdeli, jdu se nažrat. Mámo, podej pívo!“.

Podívejte se na zprávy, zanadávejte na Kalouska a na Babiše, zhasněte a jděte spát a ráno jako křeček zas šup do kolečka. Říkejte si své názory, ale opatrně, hlavně nevyčnívat, máte přece děti a hypotéku a svých starostí dost. Nějaké prepperství, nějaký zbroják, či kurz přežití... „Na co mi budou konzervy ve sklepě, když můžeš nakoupit a udělat guláš!“. Teď se na chvíli zastavte, přestaňte se škrábat na pubickém ochlupení v podbřišku, zavřete oči a představte si...

Ve městě, ve kterém žijete, přestala fungovat elektřina a vy nevíte proč. Jdete za sousedem, ale soused je stejnej blbec, pardon, kliďas jako vy a říká: „Však oni to nahodí!“. Jenomže nenahodí. Volat nejde, signál nefunguje, „Zatracenej mobil!“. Doma čeká rodina, přijdete domů a všichni hledí na vás. Manželka se bojí, děti to poznaly a bojí se taky. To na vás se spoléhají. Vy si musíte vědět rady! Uběhne pár dní a stále nic. Nikdo vám nic neřekne, ani rádio si nepustíte, protože ani ty hloupé a zbytečné baterky nemáte. Lednička už je prázdná a vaše rodina nemá co jíst. A vaše děti? Samozřejmě že brečí! Vám to vadí? A kde jste byli, když byla příležitost? To byla pohoda že... papání, politikaření v hospůdce... Zpět do reality... žena na vás křičí, ať něco děláte, že má strach a není co jíst. Jenomže vy nic nemáte, ani pořádnou baterku, ani výbavu, ani zbraň (A pokud ano, umíte s ní?)... a nemáte ani to hlavní – vědomosti a výcvik. Kde jste byli a co jste dělali, když jste měli čas, příležitost i prostředky?! Další den je stejný. Ve městě se už střílí a prý večer řádí ozbrojené gangy! Lidi mají hlad! Tak v noci ze zoufalství jdete se sousedem na obhlídku obchoďáku. Snad něco zbylo. Happy end se ale nekoná, přepadnou vás a zabijí nebo těžce zraní. Vaše rodina je v tu chvíli napospas osudu. A vaše žena? Pokud se ji někdo neujme, bude hromadě znásilněna a zabita. A děti? Umřou hlady. Tečka, konec příběhu, Ironman nepřiletěl, opona padá, fertig, šlus, game over.

Ne, tak hrozné že to nemůže být? Může. Armáda bude tam, kde ji bude nejvíc třeba a nebude to stíhat. Policie možná, snad někde, chvíli... ale i policisté jsou lidé. A mimochodem, vojáků i policajtů je žalostně málo. Vždyť naše vláda chce k ruce už i nimrody (Chraň nás pán bůh!). V evropských městech se střílí jak u Verdůnu, napětí ve světě se stupňuje... A co vy na to? Raději se vyvalíte v křesle, napíšete pár komentářů na facebook, vyhudrujete si pelikána u freevidea a s pocitem blanického rytíře hajdy na kutě.

Přátelé, nikdo neříká, že musíte vstoupit do BRIGÁDY, abyste byli spaseni. Snažíme se jen naznačit, že spoléhat se na to, že budete vždy a za všech okolností v bezpečí, může jen blbec, nebo cestovatel, který se po X letech vrátil z Madagaskaru, kde neměl internet a fotil si želvy...

Hodně zdaru!

(7. červen 2017)

🫡Brigáda🫡