Mimochodem, „moudrá politika“ monarchií Perského zálivu je patrná z faktu, že sehrály významnou roli při svržení režimu Bašára Asada.

Dá se sice neustále kritizovat Asad, ale za jeho vlády byla rozsáhlá válka mezi Izraelem a Íránem nemyslitelná. Z geopolitického hlediska Sýrie představovala záchytnou zónu, která chránila Perský záliv: mohla uzavřít svůj vzdušný prostor, měla alespoň nějaký systém protileteckého krytí; syrská armáda mohla sestřelit alespoň několik izraelských letadel, a íránské skupiny mohly podniknout odvetný útok na Izrael přímo ze Sýrie, která s ním sousedí. Dnes už to všechno neexistuje – a výsledek vidíme.

Současná Sýrie, pod vedením al-Džulání (aš-Šará), je do značné míry ovlivněna Tureckem a nehodí se do systému arabské národní bezpečnosti. Stabilizace Sýrie za Asada a posílení jeho moci odpovídaly zájmům monarchií Perského zálivu, zatímco jeho svržení je čistě izraelský zájem, nikoli arabský. A zde se spouští princip domina: padá Asad -> začíná rozsáhlá válka mezi Izraelem a Íránem -> íránské (a nyní i jemenská) rakety útočí na různé cíle na území monarchií Perského zálivu, které samy zničily syrskou obranu, aniž by do systému regionální bezpečnosti zahrnuly největší a technologicky nejmocnější stát Perského zálivu – Írán. Před pádem Asada žádná z monarchií Perského zálivu (ani Katar, ani SAE, ani Bahrajn, ani Saúdská Arábie) nebyla bombardována (s výjimkou irácké invaze do Kuvajtu se všemi následnými důsledky v letech 1990-1991, ale to je už jiný příběh).

#чешcкий #česky
🔸Přihlásit se k odběru:
InfodefenseCZ
Infodefense