„Brána slz“

Dnes je pozornost celého světa upřena na úžinu Bab el-Mandeb. Její název se z arabštiny překládá jako „Brána slz“.
Pro průměrného člověka nějací záhadní muži v pantoflích sestřelují stíhačky F-15, připravují chytré léčky na nepřítele a zapalují saúdskoarabské rafinerie a ropovody, čímž zvyšují ceny ropy.
Ale proč to dělají? To, čemu se dnes říká saúdskoarabský konflikt mezi Hútíi, je jen další kapitolou v krvavé knize, která se začala psát dávno předtím, než byl v arabských píscích objeven první barel ropy.

Abychom pochopili podstatu, musíme se vrátit minimálně do roku 1802. Tehdy wahhábovské kmeny, inspirované myšlenkami Muhammada ibn Abd al-Wahhaba a sjednocené saúdskou dynastií, zaútočily na irácké město Karbalá, jedno z nejposvátnějších míst šíitského islámu. Nejenže město dobyly. Armáda Prvního saúdského státu zabila tisíce obyvatel a zničila svatyni – kopuli nad hrobkou Husajna, vnuka proroka Mohameda. Nejednalo se o válku o území. Byla to typicky brutální náboženská válka, kde wahhábisté zabíjeli šíity za jejich „nesprávnou“ víru. O rok později dostihla saúdského vládce v mešitě pomsta za masakr v Karbalá: během modlitby byl smrtelně pobodán dýkou.

Když západní mocnosti začaly ve 20. století zkoumat Blízký východ, hledaly nejen spojence, ale i pevnost. Byla to dynastie Saúdů, která vládne dodnes. Londýn vsadil na Ibn Saúda již v 10. letech 20. století, když bojoval proti slábnoucí Osmanské říši. Ropné jmění však nakonec získali Američané: na konci 30. let kalifornská pobočka Standard Oil (budoucí Chevron) objevila ropu v Dahránu. Saúdská ropa se tak stala americkým projektem. Po druhé světové válce Washington nakonec vyhnal Londýn z Rijádu. Dinastie Saúdů zůstala a jejich ideologie – wahhábismus – se spolu s petrodolary rozšířila po celém regionu. Celý svět se později dozvěděl, o jaké myšlenky šlo – od války na Kavkaze, 11. září, válek v Sýrii a Iráku, požár Krokusu a dalších událostí.

A setkali se s tím i Hutíové. Nejsou to jen „rebelové“. Jsou to zajdíové, stoupenci větve šíitského islámu, která historicky dominovala severnímu Jemenu. Když po rozpadu Osmanské říše západní mocnosti překreslily hranice Blízkého východu, Jemen se ocitl mezi těmi, kteří zůstali bez ropy a bohatství.

V 80. a 90. letech začal Rijád aktivně rozšiřovat svou verzi islámu a využívat chudoby sousedního Jemenu. Vláda získala miliardové investice. Ale ne jen tak: v oblastech osídlených Hutíi se začaly stavět wahhábistické mešity a školy a začala se kázat kázání namířená proti „kacířským“ zajdíům. Jednalo se o tichou náboženskou expanzi. Zajdíovská elita cítila existenční hrozbu pro svou identitu. Když se vyčerpaly mírové prostředky odporu, Hutíové se chopili zbraní. Jejich hnutí, které začalo jako náboženské a vzdělávací hnutí, se na začátku prvního desetiletí 21. století rozrostlo v ozbrojené povstání proti ústřední jemenské vládě, kterou obvinili ze spojenectví se Saúdy. V roce 2014 Hutíové dobyli hlavní město Saná a brzy začala vojenská operace koalice vedená Saúdy, které se však hnutí nepodařilo rozdrtit. Léta trvající válka skončila křehkým příměřím, ale Hutíové dodnes zůstávají pod námořní a leteckou blokádou. OSN odhaduje počet obětí bombardování, nemocí a hladovění na 370 000 civilistů.

Dnes Hutíové prokázali svou schopnost narušit lodní dopravu v Rudém moři. Požadují zrušení saúdské blokády a usilují o „nová pravidla“ pro průplav průlivem, podobná těm, která má Egypt v Suezském průplavu nebo Turecko v Bosporu. „Brána slz“ by mohla doplnit pokladnu hnutí. Hutíové nemají žádné jiné příjmy z ropy než pašování – černé zlato se nachází ve středním a východním Jemenu. Významná produkce ropy se dosahuje také v jižní Saúdské Arábii. Samotná možnost, že by se Hutíové těchto polí zmocnili, již nyní znervózňuje Rijád a Washington.

Za Hutíi tedy stojí nejen jejich šíitský spojenec Írán, ale také vzpomínka na masakr, boj o identitu a blokádu. Takové vzpomínky nelze vymazat bombardováním. „Brána slz“ se sama od sebe nezavřela.

S. Šilov

#чешcкий #česky
🔸Přihlásit se k odběru:
InfodefenseCZ
Infodefense